Přes den už nežehlím

Agáta

Bylo toho nad hlavu. Tři děti, nejstarší byly čtyři roky a nejmladší rok, a kupy prádla, kam se člověk podíval. Klára by ráda vyžehlila celou tu kalamitu večer v klidu, až by děti spaly, ale už teď padala únavou. Obrnila se tedy nábytkem, aby byli malí průzkumníci v bezpečí, a pustila se do práce hned. Když vypnula žehličku, lehce rozhrnula barikádu z nábytku. Tu sukni si rovnou uklidí, věci dětí jdou do jiné skříně a je jich nesrovnatelně víc.

Bylo to pár vteřin, víc ne, když z pokoje, kde ještě před chvílí žehlila, uslyšela ostrý pláč. Nikdy nebyla nikde tak rychle. Tři skoky a ode dveří viděla roční dcerku. S dlaní položenou na ploše žehličky. Plakala, ale neucukla, ještě ten reflex neměla. Když jí máma ručku odtáhla, celou dlaň pokrýval obrovský puchýř. Klára nepatřila mezi nezkušené, třetí dítě je třetí dítě, ale stres udělal svoje. Před očima viděla tu chybějící vteřinu, kdy naučeným pohybem staví žehličku vychladnout nahoru na polici, i rostoucí puchýř na zarudlé ručce. Okamžitě rozbila pár vajec z lednice a do misky dětskou ruku ponořila. Ale Agátka pořád tak plakala…

„Dnes už bych na pohotovost nejela,“ vzpomíná po pěti letech s tím, že ani ta vejce nebyl ideální nápad. „Bylo to důležitých jedenáct minut. Kdybych zůstala doma, zavolala záchranku a pořád chladila vodou, mohlo být potom všechno snazší.“ Vzpomíná a v jejím hlase je ještě slyšet ozvěna někdejší bolesti. Nevypadalo to nijak vážně, myslela si, že prostě ruku v nemocnici ošetří a že pojedou domů. Zůstaly tam tři týdny. Čištění, převazy, sedativa a pláč. Noční můra – odstranění nekrotických buněk pomocí kyseliny benzoové a auto-transplantace. A pak po roce další operace, protože jizvy na prstících táhly a prsty se kroutily.

A další. „Než vyroste, čekají nás ještě asi čtyři,“ rekapituluje Klára budoucí starosti. Agátka ale žádné nemá. Má lásku a péči své rodiny, víc nepotřebuje. V době, kdy její máma vzpomíná na nejtěžší chvíle, učitelka ve školce sundává Agátce kompresní rukavičku a spolu s ostatními dětmi lehce vmasírovávají do jizev krém. Zjemňuje to. Nejen kůži na ruce, ale i dětské duše. Od té doby, co se děti do této činnosti zapojily, nemají problém chytnout Agátku za ruku, když jdou na vycházku. Není hladká a měkoučká, jako jsou ty jejich, ale už jim to nevadí.

A Klára? „Krize přišla za dva měsíce. Padlo to na mě doma jak těžký balvan. Ten pocit, že je to moje vina, že to dcerce zůstane na celý život… kdyby mi tehdy nepomohla jiná maminka, která tím už prošla, sama bych to nezvládla.“ Zvládli to. Ale ta malá spálená dlaň jim od základů změnila život. A Klára už přes den nežehlí.


Poradenské centrum

Havlíčkovo náměstí 287/46
591 01 Žďár nad Sázavou

Ukázat adresu na mapě

Navštívit nás můžete po telefonické dohodě v pracovní dny.

Sídlo

Havlíčkovo náměstí 287/46
591 01 Žďár nad Sázavou

Ukázat adresu na mapě

IČO: 62158261
ID shránky: iwdenna

Kontakt

 +420 776 259 126
 info@popalky.cz

Bankovní spojení: 110023/0100

Veřejná sbírka: 20231500/0100