K Mezinárodnímu dni boje proti popáleninám, který bude 8. října, vám představujeme silný příběh.

„Některým situacím nemůžeme předejít, a o to víc je důležité znát první pomoc.“

Tento článek je pro rodiče, prarodiče, učitele, lékaře, a vlastně pro každého z nás, protože nikdy nevíme, kdy budeme v situaci, kde budeme muset reagovat na popáleniny.

Příběh je také motivací pro ty, kteří právě procházejí úrazem popálení. Pro ně a jejich rodiny může být Matějův příběh inspirací a důkazem, že lze překonat i ty nejtěžší chvíle.

Chceme vyjádřit upřímné poděkování rodině Matěje za jejich otevřenost, která může pomoci mnoha lidem.  

Roční Matěj na sebe strhl konvici vařící vody. Následky si ponese po celý život

Byla to vteřina, chvilka nepozornosti. Lída odjela na pár dní na dovolenou s tehdy téměř ročním synkem Matějem a svou maminkou. Místo oddychu však zažila nejhorší okamžiky svého života, když na sebe malý Matýsek strhl konvici s vařící vodou. A to ve chvíli, kdy chlapečka hlídala jeho babička. Okamžik, který navždy ovlivnil osud celé rodiny. S příběhem, který se odehrál před deseti lety, se svěřila Lída Kučerová (40 let), maminka dnes jedenáctiletého Matěje. 

Stačila chvilka nepozornosti

K nehodě došlo v hotelovém pokoji, když si babička Matýska vařila v konvici vodu na kávu, a přitom hlídala téměř ročního vnoučka Matěje. „Syn už skoro chodil, a tak ho zaujal zvuk hučící konvice. Zatáhl za kablík od varné konvice. Byla jsem tehdy ve vedlejším pokoji a zaslechla Matějův usilovný pláč. Ihned jsem se běžela podívat, co se děje a viděla jsem syna, jak stojí u stolu a vedle něj se houpe kabel z převrácené rychlovarné konvice, ze které stále vytékala voda na jeho tělíčko,“ popisuje okamžiky hrůzy Lída. 

Vařící voda stékala chlapcovi po obličeji, na ruce a dál na tělíčko. Kůže mu pomalu slézala z prasklých puchýřů a on tam jen stál a křičel. Matějova babička byla v takovém šoku, že se ani nedokázala pohnout. Naštěstí Lída na nic nečekala a jednala. „Snažila jsem se ho vysvléct, ale vůbec to nešlo. Oblečení pálilo a já vůbec nevěděla, co mám dělat. Zakřičela jsem na mámu, aby ihned zavolala záchranku, namočila jsem triko do studené vody a zabalila do něho Matěje, se kterým jsem běžela o tři patra níže na recepci. Nikdy nezapomenu na tu bolest, když jsem se podívala malému do očí,“ pokračuje ve svém vyprávění Lída. 

Vařící voda zasáhla obličej, krk, rameno, břicho, záda i ruku

Na recepci jí pomohli dávat malému studené obklady až chvíle, než přijela záchranná služba. Poté chlapec dostal uspávací injekci a následně je vrtulníkem přepravili do nemocnice. „Nejdříve s námi vrtulník přistál v Brněnské dětské nemocnici, kde řekli že musí do Bohunic na popáleninové oddělení. Tam už na nás čekali a hned se o syna postarali. Vzali mě k ošetření abych asistovala, a tak jsem viděla, v jak hrozném je stavu. Málem jsem se tam zhroutila,“ vzpomíná Lída. 

Lékaři chlapce probudili z umělého spánku hned druhý den. Několik dalších dní trpěl vysokými horečkami a čekalo se, jak se jeho stav bude vyvíjet dál. První týden popálenina pracuje, tak nelze víc dělat. Po týdnu už ale bylo jasné, že bude nutná transplantace. Deset procent kůže bylo zasaženo popáleninami třetího stupně, další velké plochy popáleninami druhého stupně. „Vařící voda zasáhla obličej, krk, rameno, celé břicho, záda i ruku,“ doplňuje Lída. 

Matěj strávil v nemocnici čtyři týdny, z toho dva týdny na jednotce intenzivní péče. Poté ještě lékaři sledovali hojení transplantované kůže. Po propuštění do domácího ošetření bylo nutné o kůži pravidelně pečovat. „Pětkrát denně jsem dělala tlakovou masáž, přikládala silikonové obklady a navlékala syna do velmi těsného stlačujícího oblečku, ve kterém musel být pořád. Každé tři týdny jsme chodili na laser, aby vše změklo a zesvětlalo,“ popisuje domácí péči Lída. 

Malý Matěj měl štěstí v tom, že stačila pouze jedna transplantace a další už nebyly nutné.

S jizvami se Matěj naučil žít

Kromě jizev, které Matějovi zůstaly, naštěstí nemá jiná omezení. Po nehodě se jeho motorický vývoj lehce opozdil, musel se znovu učit sedět, postavit se na nohy a uchopovat předměty. Vše naštěstí rychle dohnal. A jak Matěj své jizvy přijal v průběhu let? „Syn o nehodě ví a sám mě překvapuje, jaký k tomu má přístup. Pokud si jednou bude chtít jizvy potetovat, nebudu mu v tom bránit. Naštěstí to vše bere velmi dobře a nestydí se za to,“ vysvětluje. 

Dodává, že celou situaci Matěj vnímá tak, že je zkrátka výjimečný. Jizvy nejsou patrné na první pohled, pouze od ucha k bradě má transplantovanou kůži. Je tedy pravděpodobné, že mu v budoucnu v této části neporostou vousy. „Jizvy jsou vidět pouze tehdy, když se svlékne. Má zasažené jedno prso dozadu k lopatce a pak ruku od ramene dolů. 

Čas zahojil i vztahy mezi Lídou a maminkou

A jak celá tato událost ovlivnila Lídin vztah s maminkou, která byla u nehody přítomna? „Pár let jsme s mamkou chodily na terapie. Bylo to náročné pro nás obě. Na jednu stranu jsem potřebovala mámu, na druhou ji nenáviděla za to, co se stalo. Naštěstí čas všechno zahojil. Dnes už se o tom vůbec nebavíme a Matýsek ji miluje,“ dodává Lída. 

Více než sezení s psychologem jí pomohla setkání s popálenými lidmi v pacientské organizaci Popálky. „Když jsem viděla ty popálené lidi a vyslechla si jejich příběhy, to mi opravdu moc pomáhalo. Jednak z toho důvodu, že jsem nebyla sama, že mám právo cítit se špatně a také proto, že ti lidé mi rozuměli, věděli, čím si procházím,“ popisuje terapie v Popálkách Lída. 

V současné už o nehodě nepřemýšlí a celou situaci přijala tak, jak je. I díky tomu, že Matěj vše bere velmi dobře, je pro ni naprosto přirozené, že má jizvy. „Vím, že jsem udělala maximum pro to, aby následky popálení byly co nejmenší. Poctivě jsem o kůži pečovala, jezdili jsme do lázní, masírovali, mazali, chránili přes sluncem. Jsem ráda, že dnes je na tom syn tak, jak je a už to neřeším,“ pokračuje Lída. 

Dodává, že edukace ohledně rizika popálenin u dětí není stále dostatečná. „Už v porodnici by se mělo maminkám vysvětlovat, na co si dát pozor, a hlavně co dělat v případě nehody. Myslím si, že mnoho rodičů vůbec netuší, jak se v takové chvíli zachovat,“ uzavírá Lída. 

Nejčastější příčiny popálenin u dětí

• U dětí do tří let dochází nejčastěji k opařeninám horkou vodou. Je velmi důležité, aby nejen rodiče, ale i příbuzní a návštěvy dbali v rodině s malým dítětem na to, že šálek horké kávy nebo čaje je třeba pokládat do míst, kam dítě nedosáhne. Není ani vhodné pít horkou kávu s miminkem v náručí. Může totiž velmi snadno ručičkou strčit do hrnečku, a i malé množství horké tekutiny malému dítěti může způsobit velké problémy. 
  
• Dále je třeba dávat pozor při vaření – zejména pak u batolat a dětí předškolního věku. Pokládejte hrnce na zadní plotýnky, buďte opatrní při slévání horkých brambor i při podávání polévky. Obzvlášť nebezpečné jsou ubrusy na stole, které může dítě snadno strhnout například s horkou polévkou.
• Z příběhu paní Kučerové také vyplývá nebezpečí varné konvice. Kabel by měl být dobře zajištěný, aby za něho dítě nemohlo zatáhnout. 
• Nezapomeňte také zkontrolovat veškeré zásuvky v interiéru, zda jsou bezpečné a případně pořídit záslepky. 
• U dětí školního věku přibývá popálenin v důsledku hoření – typicky hra se zápalkami, hořlavinami nebo pyrotechnikou. Velmi nebezpečné a bohužel také stále častější jsou úrazy elektrickým proudem vysokého napětí (přelézání železničních vagónů). 

Základy první pomoci při popáleninách 

1. Nejprve přerušte kontakt se zdrojem popálení. Hořící oděv rychle uhaste a ze zasažených částí těla opatrně sundejte oblečení. Pokud je ale látka ke kůži přiškvařená, tak ji nesundávejte. 
2. Co nejrychleji začněte postižené části těla chladit – nejlépe tekoucí vodou z kohoutku nebo přiložením studených obkladů. Pozor, ke chlazení nepoužívejte přímý kontakt s mraženými potravinami, nepřidávejte led ani sníh. Tím byste mohli vše ještě zhoršit.
3. Popálená místa ochlazujte co nejdéle, nejlépe až do příjezdu záchranné služby. Chlazením zabráníte prohlubování popálenin a dotyčnému ulevíte od bolesti. 
4. Pozor, ochlazujte popálené plochy pouze v rozsahu pěti procent tělesného povrchu – odpovídá pěti dlaním dospělého člověka. Jinak by mohlo dojít k podchlazení organismu.
5. Sundejte popálenému prstýnky, řetízky a náramky, které by při otocích mohly působit jako škrtidlo. 
6. Volejte záchrannou službu. Nesnažte se čerstvě popáleného člověka dopravit do nemocnice sami. Mnohem lepší je poskytnout mu první pomoc a vyčkat na příjezd záchranky. 
7. Pokud se jedná o malé popáleniny – například puchýř na ruce, chlaďte místo co nejdéle – minimálně dvacet minut a poté přelepte speciální náplastí na popáleniny. Tu zakoupíte v lékárně a je vždy dobré ji mít doma jako součást lékárničky. Čerstvě popálenou tkáň ničím nemažte, teprve po zhojení rány začněte pravidelně mazat. 
8. U malých dětí je vždy lepší zajet k lékaři, i když vám přijde, že se jedná o banální popáleninu. 

Autorka článku:
Článek napsala Martina Malá pro organizaci Popálky o.p.s.