Přežil a dnes se těší ze svého syna. Matěj Kudláček je mladý muž, kterému do života zasáhla před čtyřmi lety vážná autonehoda. Způsobila mu popáleniny na 90 procentech těla.

Přežil jen zázrakem s tím, že už nikdy nebude vypadat jako dřív. Od té doby podstoupil nespočet operací. Dnes se snaží žít plnohodnotný život se svou přítelkyní a synem, který se mu narodil po nehodě. Jak se dnes cítí po fyzické a psychické stránce? 

Okamžik, který mu změnil život

Psal se 11. duben 2020. Tehdy jednadvacetiletý Matěj vyrazil s bývalou přítelkyní a přáteli do Znojma. Měli v plánu nejprve vyrazit do Brna na oběd a poté na výlet do Buchlovských lesů. Na odpočívadle si přesedl ke své tehdejší partnerce a její kamarádce na zadní sedadlo. Následovala nehoda, kdy druhý vůz dostal v zatáčce smyk a narazil do zadní části auta, ve kterém seděl Matěj. 

Auto vjelo do protisměru, prorazilo svodidla, aby se nakonec zastavilo o strom. Vše bylo v plemenech. Na nic dalšího z osudného dne už si Matěj nevzpomíná. Skončil v nemocnici s popáleninami téměř celého těla. Lékaři tehdy připravili jeho rodiče na to, že bude zázrak, jestli to jejich syn vůbec přežije. Kromě popálenin měl navíc několik zlomenin, nefunkční levou plíci, odraženou slezinu a mnoho dalšího. „Po šestnácti dnech mě probudili z umělého spánku. I přesto, že to se mnou nevypadalo vůbec dobře, jsem to zvládl a následovalo nekonečné množství operací,“ vypráví Matěj, který se domů podíval až pět měsíců od nehody. 

Dnes téměř po čtyřech letech se stále potýká s následky popálenin, které jsou patrné na první pohled. Prodělal desítky plastických operací a další ho ještě čekají. Kromě toho absolvoval rekonstrukci levé ruky, přišel trvale o obočí, částečně i o vlasy a chybí mu polovina uší. V nedávné době prodělal druhou rekonstrukci malíku na levé ruce a také operativní zákrok pravého spodního víčka. A jak sám přiznává, další ho ještě v budoucnu s velkou pravděpodobností čekají. 

„Kvůli následkům nehody pobírám invalidní důchod třetího stupně. Trpím bolestmi zad a také se musím chránit před sluncem. Moje kůže je velmi náchylná, každá odřenina se hojí mnohem déle a velmi snadno krvácí,“ vypočítá Matěj omezení, kterým musí čelit. Těší se ale, až si se svým synem zahraje fotbal, budou spolu jezdit na kole a dělat další sporty. „Budu jen rád, když ho to všechno zvládnu naučit,“ dodává s tím, že mezi jeho největší záliby patří i nadále auta a motorky. Sám se řídit nebojí, ale nerad jezdí v autě jako spolujezdec. 

O svou pokožku musí pravidelně pečovat. I když sám přiznává, že to jako typický chlap trochu zanedbává. Co se týče fyzické kondice, ani to není zcela ideální. „Velmi snadno se unavím a také hned cítím bolesti zad nebo celého těla. Jsem ale rád, že mohu dělat nadále aktivity, které mě bavily před nehodou. Mám na mysli jízdu na motorce, na snowboardu, na kole a také auta. Všechny tyhle koníčky mě postavily na nohy, protože jsem byl už smířený s tím, že se některých z nich budu muset vzdát,“ pokračuje ve vyprávění Matěj a dodává, že největší zásluhu na jeho uzdravená má jeho rodina a kamarádi, kteří jsou mu velkou oporou. 

„Necelý rok od nehody jsem se seznámil se svou současnou přítelkyní, se kterou mám syna. To mi dalo velkou motivaci do života. Zpočátku jsem měl ale problém jí důvěřovat. Chyba nebyla na její straně, ale na té mé. Protože osoba, které jsem tolik věřil, mi po nehodě velmi ublížila. A před dvěma lety jsem ztratil svého nejlepšího kamaráda, který pro mě hodně znamenal. Je to hrozné, když se jednoho dne probudíte a zjistíte, že člověk, na kterém vám tolik záleželo, už není mezi námi. To mě bude bolet už napořád,“ dodává. 

Matěj byl před nehodou velmi pohledný mladý muž. Popáleniny a následné operace mu ale změnily vzhled téměř k nepoznání. Jak se mu podařilo se s tím vším vyrovnat? „Když si vybavím první pohled do zrcadla, byl jsem opravdu zděšený. Ale nakonec jsem to musel přijmout, jinak to nešlo. Hodně mi pomohlo, že jsem se relativně krátce po nehodě zamiloval a pochopil, že mě lidé budou mít rádi takového, jaký jsem,“ zamýšlí se. 

Už si také zvykl, že se na něho lidé „divně“ dívají. Nejvíce pak v aquaparku, kam chodí se synem, a kde jsou patrné popáleniny po celém těle. „Já sám se občas peru s tím, že nevypadám tak jako dřív, ale dokážu si ze sebe udělat srandu. Mezi známými mám dokonce přezdívku Deadpool,“ říká s úsměvem. 

Matěj patří mezi řadu dalších popálených, kterým pomohla pacientská organizace Popálky. „Když jsem ležel v nemocnici v Brně, navštívila mě Jana Lacinová z Popálek. Dozvěděl jsem se od ní mnoho důležitých informací, poradila mi, jak správně pečovat o jizvy, čím je mazat a sama mi nějaké kosmetické produkty darovala, aby se mi kůže hojila co nejlépe. Dodnes jsem s ní v kontaktu. Když je potřeba, vždy ochotně pomůže,“ popisuje pomoc Popálek Matěj. 

A co by on sám vzkázal ostatním popáleným? „Ať už se stane cokoliv, musí být člověk vděčný za to, že dostal další šanci žít. A co se týče vzhledu, vždycky jsou tu lidé, kterým bude úplně jedno, jak vypadáte. Důležité je, jací jste uvnitř. Hlavně to nikdy nevzdávejte, protože já sám jsem důkazem toho, že lidská vůle je ta nejsilnější. Všem přeji hodně zdraví,“ uzavírá. 

Jak pečovat o jizvy?

Péče o jizvy je proces, který vyžaduje především čas, trpělivost a také finance. Velmi důležité je pokožku hydratovat, nosit kompresní oblečení nejlépe 23 hodin denně, chránit kůži před sluncem, chodit pravidelně na rehabilitace a také podstupovat laserové terapie. Bohužel velkou část této péče si musí pacienti hradit sami. 

Naštěstí i s tím dokáže pomoci pacientská organizace Popálky, které se v rámci možností snaží poskytnout popáleným krémy a konzultace zdarma. Kromě toho přináší také cennou osvětu v této oblasti. Protože to, jak budou jizvy v budoucnu vypadat, závisí na péči, kterou pokožce věnujete. Je to dlouhá cesta, která vyžaduje velkou odhodlanost, ale vyplatí se.  POMOC POPÁLENÝM A JEJICH BLÍZKÝM

Autorka článku:
Článek napsala Martina Malá pro organizaci Popálky o.p.s.