Mám potřebu vám napsat, jak moc jsem ráda, že jste vznikli, a já a Ninka jsme měly možnost se s vámi všemi seznámit!
Pro nás jste totiž vznikli právě včas. Rok po vašem založení, v pátek večer dne 20. 2. 2015, se stala nehoda, která navždy poznamenala v té době 3,5letou Ninku, mě a vůbec celou rodinu. Tento den bych nejraději vymazala z našich životů. Ale nejde to, a asi to tak má být. Kdyby se tento úraz nestal, možná bych o vás nikdy neslyšela.
Do úrazu jsem vůbec netušila, že existují stupně popálenin a že ještě nějakou dobu probíhá léčba. V Jihlavě záchranáři mluvili o stupni 2 (řidič záchranky, který nás vezl do Brna, mě uklidňoval a říkal, že dvojka je dobrá, průšvih by byl, kdyby to byla trojka). Ale při příjmu na Klinice popálenin v Brně už to byl stupeň 3!
Nevěděla jsem, že popálená kůže se dá transplantovat kůží z jiné části těla, že první dva roky jsou v péči o jizvy nejdůležitější (mazání, masírování, lasery…) a spoustu dalšího. Z lidí, kterým mám zač děkovat, musím zmínit především pana doktora Ivana Suchánka! Byl, je a doufám, že ještě dlouho bude nejlepším z nejlepších! Jeho klid a laskavost neznají hranice! Nezapomenu, jak o víkendu sloužil mladý pan doktor a ani jednou se na Ninu nepřišel podívat. Najednou se ve dveřích objevil pan doktor Suchánek. Přišel Ninu zkontrolovat ve svém volnu!
Díky dále patří paní Martině Švejdové (která bydlí nedaleko od mých rodičů, a tak jsme mohli její speciální elastické oblečky mít opravdu na míru). Nezapomenu na pohledy lidí, kteří na Ninku koukali, když chodila v oblečku. No a samozřejmě velké DÍKY Tobě Jani a Kláře Mayerové! Při hospitalizaci v nemocnici jsem na nástěnce našla kontakt na organizaci Popálky a 5 dní po našem propuštění jsme si už volaly.
Radila jsi mi s mastmi, protože se mi nelíbilo složení :). Cokoli jsem s Tebou mohla zkonzultovat! A že těch emailů bylo! Pamatuji si i na konferenci, kterou jste s Klárou v Brně pořádaly. Byla jsem na prvním workshopu ve vašem poradenském centru v Brně. A hlavně jsme začaly s Ninkou jezdit na víkendové pobyty do Moravce.
Přiznám se, že se mi tam někdy moc nechtělo (vše jako bych prožívala znovu), ale Nina se vždy těšila! A já za to byla moc vděčná! Viděla, že není sama! A že na tom je vcelku dobře, protože může jizvy zamaskovat oblečením, ale ti, kteří mají jizvy třeba v obličeji, nemůžou. Povídala si s ostatními dětmi, jak se jí to stalo. No prostě byla mezi svými :).
Taky musím zmínit, že jsi přijela za Ninkou do školky a udělala jsi celé třídě přednášku o prevenci popálenin a vysvětlila jim, proč má Ninka „ještěří kůži“. Po víkendových pobytech byla Ninka i se sestrou na několika táborech, které jste pořádali. Opět super akce! Pro mě hlavně kvůli tomu, že tady byla „ORIGINÁLNÍ“ Ninka a ne sestra. Ta až tady na táboře Ninku poprvé mazala. Do té doby se „toho“ nechtěla dotýkat. A taky dost žárlila, že se Nince hodně věnuji a trávím pobytové víkendy jen s ní.
Naše spolupráce už není tak intenzivní, jak na začátku, ale moc děkuji za všechny informace, které mi posíláte na email! Vaši pomoc za nějakou dobu budeme opět potřebovat. Ninku bude čekat rekonstrukční operace (tkáňový expander). Ještě jednou naše srdečné díky tobě a všem, kteří se za 10 let fungování Popálek podíleli a podílejí na jejím chodu! Tímto zdravím i Zdeňka Štursu a Petra Ilčíka.
Vše nejlepší do dalších let!
S pozdravem, Šárka
