Oba se synem naštěstí přežili . Marta Gliganičová (35) pochází z východoslovenského města Košice. Před rokem se s rodinou přestěhovala do Příbrami
Říká o sobě, že ráda tráví volný čas s rodinou v přírodě, navštěvují muzea, hrady a zámky. Marta je hrdou maminkou tří krásných dětí. Nejstarší, Števko, chodí do první třídy, čtyřletý Dominik navštěvuje školku a nejmladší Sofinka je s maminkou ještě doma.
Marta své děti miluje a neměnila by nic na tom, čím prošla. Bohužel při prvním porodu došlo k nehodě, na kterou nikdy nezapomene. Ani samotné těhotenství s nejstarším synem nebylo pro Martu procházkou růžovou zahradou, protože jí zemřel manžel na selhání srdce následkem alkoholismu.
„Byla jsem tehdy v sedmém měsíci těhotenství a lékaři rozhodli, že bude lepší, když porodím císařským řezem kvůli mému psychickému stavu. Zvolila jsem si porod ve spinální anestezii. V den termínu jsem byla nervózní, ale těšila jsem se, že se stanu maminkou,“ popisuje osudný den Marta.
„Krátce po začátku výkonu došlo k neočekávané situaci. Kvůli elektrokauteru, který lékaři použili na zastavení krvácení, vznikl oheň, který se dostal do kontaktu s alkoholovou dezinfekcí pod mým tělem. Oheň zasáhl velkou část mého těla,“ pokračuje ve svém vyprávění.
Po 24 hodinách strávených na gynekologii kvůli spinální anestezii ji na žádost rodiny převezli do popáleninového centra. „Jednalo se o popáleniny 2. až 3. stupně, plameny zasáhly 30 % těla od lopatek až po kolena. Zhruba po týdnu od popálení jsem podstoupila transplantaci kůže a pak jsem byla ještě dvakrát v narkóze kvůli převazům. V nemocnici mi podávali antibiotika, krevní plazmu, a nakonec jsem potřebovala krevní transfuzi,“ doplňuje Marta.
Dodává, že ačkoliv se jí ředitel nemocnice za tuto dramatickou událost omluvil, nemocnice jí odmítla dát odškodné. „Až nyní v listopadu proběhne první soudní jednání, kde budu žádat kompenzaci za bolestné, trvalé následky a ztížení společenského uplatnění,“ upřesňuje.
Naštěstí syn porod zvládl. I když se zdálo, že je miminko zcela v pořádku, později se ukázalo, že měl příznaky respirační tísně a musel být umístěn do inkubátoru a napojen na kyslík. Nakonec ho museli kvůli komplikacím zaintubovat a převézt na specializované pracoviště. „Podruhé jsem ho viděla již zaintubovaného. Bylo mi řečeno, že se pravděpodobně při prvním nadechnutí nadýchal kouře ze spálenin. Dnes je ze Števka sedmiletý chlapec, trpí však ADHD, má časté infekce horních dýchacích cest a laryngitidy,“ pokračuje Marta v popisu události, která se navždy vryla do její paměti.
Dodává, že se s tím nikdy zcela nevyrovnala a ani to nelze. „Nejvíc mě bolí, že jsem přišla o první chvíle se synem. Do náruče jsem ho dostala až po týdnu a první měsíc jsem ho navštěvovala jen na oddělení rizikových novorozenců. Po osmi měsících od úrazu jsem upadla do deprese a strávila dva týdny na psychiatrii, kde mi velmi pomohli,“ vzpomíná na nelehké období.
Největší oporou jí byl její syn. Je velmi vděčná rodině, přátelům a také svému nynějšímu manželovi, díky němuž poznala už v době hospitalizace, že má smysl začít nový vztah. O rok později se vzali a dnes spolu mají dvě děti.
Poukazuje na to, že sebepřijetí pro ni bylo těžké. „Setkala jsem se i s nepochopením, kdy mě například jedna maminka nechala vykázat z dětského bazénu, protože si myslela, že mám infekční onemocnění.
Dnes už ale své jizvy nosím s hrdostí – jsou důkazem všeho, čím jsem si prošla a co jsem zvládla,“ říká a dodává, že problémy s jizvami má hlavně při změnách počasí. Po prvním porodu rodila císařským řezem ještě dvakrát. „Strach přišel na operačním sále, kde jsem vyžadovala celkovou anestezii a ujištění, že je k dispozici hasicí přístroj.“
Martě stejně jako mnoha jiným lidem, kteří si prošli popáleninami, pomohla pacientská organizace Popálky. Letos před prázdninami se zúčastnila se synem Dominikem pobytu pro popálené, který pořádá právě organizace Popálky. „Pobyt byl úžasný, zúčastnila jsem se ho se synem Dominikem a cítila jsem se tam jako u rodiny na návštěvě. Fyzicky i psychicky mi velmi pomohla Rolfterapie a také přednášky s odborníky, při kterých Popálky zajistily program pro děti,“ popisuje.
Marta věří, že její příběh může pomoci ostatním a zároveň jí pomáhá vyrovnat se s celou zkušeností. Ostatním lidem, kteří si prošli podobným úrazem, by ráda vzkázala: „Nevzdávejte se, přijímejte podporu, odpočívejte, dopřejte si péči o jizvy a neváhejte konzultovat s odborníky. Mně velmi pomohlo si psát deník a fotkami dokumentovat proces hojení.“
Autorka článku:
Článek napsala Martina Malá pro organizaci Popálky o.p.s.
